Muži v uniformách - proč jsou tak sexy?
Hodnotit
12345(16 voleb)Předpisové držení těla, přímý, nekompromisní pohled, postava tvarovaná do klasického véčka. A když promluví, jako když práská bič! Pánové v uniformách jsou z jasných důvodů na čelních místech pomyslného žebříčku popularity nás gayů. Jak si to vůbec vysloužili?

Že většinu »čtyřprocentních« přitáhne víc dobře rostlý voják než v oblasti břuchu ještě lépe vyvinutý pivař, o tom asi nikdo nepochybuje. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, čím to je, že ve vás muž v uniformě poručíka (ale třeba také inspektora policie či kapitána letadla) vyvolává takové hříšné chvění? Může to mít opravdu hodně příčin. Pojďme se je pokusit rozluštit.

Jeden můj známý tak dlouho navštěvoval pražskou hospodu, kde se scházeli vojáci hradní stráže ve svých luxusně vyhlížejících uniformách v barvě vybledlé mořské modři, až se po pár letech změnil v alkoholika. Ale stálo mu to za to. Bylo to pár let po sametové revoluci, mladíci měli poměrně volný režim, a protože šlo o vojenskou elitu z celé republiky, vycházky za krásami pěnivého moku jim často nahrazovaly samotu.

Pro přítele překvapivě nebyl zas až takový problém jednou za čas skončit s více či méně opilým soldátem v posteli. A když už se chlapci rozhodli, že si užijí sexu se stejným pohlavím, šlo s nimi o ráj na zemi! Byli mladí, tvrdě trénovaní – vyjma speciálních jednotek určených k nasazení v zahraničních misích snad nejlépe v české armádě – a v gay sexu pěkně tvrdí. Nebrali si servítky a souložili tak, jako by snad dostali v denním rozkazu za úkol vytlouct svým penisem z mého drahého přítele duši. Jiní, jelikož známý je v lásce „přepínací“, s více či méně hlasitým sténáním, ale naprosto poslušně, jako by snad na tom záviselo jejich přežití, přijímali kamarádovu anální torturu. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, říká se…

Kamarád na ně míval jedinou prosbičku – alespoň čepici a část uniformy si museli mládenci vycepovaní vojenským drilem nechat na sobě, jinak kouzlo, kterým se s nimi opájel, nefungovalo. Přítrž jeho rozsévání homosexuálních zkušeností do elitní pražské jednotky učinil až současný prezident. Snad aby ukázal, jak je rozdílný od předchozí mravní autority, Václava Havla, nebo aby ho ztepilí hoši při přehlídkách tak nevzrušovali (že, Kikino?), přikázal zničit přenádherné hradní uniformy navržené Bořkem Šípkem a nechal ušít nové, divné, bezpohlavní. Od té doby je můj přítel abstinent…

CENTIMETROVÝ VÝSLECH

Dost tohoto zhrzeného muže. Naznačil nám ale, o co u tématu tohoto článku jde. Proč uniformy? V jeho případě šlo o jistou formu fetišismu a jak ho znám, domnívám se tvrdit, že by snad přefikl i statného (rozumějte sádelnatého) oficíra, jen kdyby na sobě měl předpisový vojenský mundúr. Zato muže v džínsech a triku, byť by měl tvář a postavu Adonise, by si nevšiml, ani kdyby kolem něj procházel nahý se vztyčeným nářadím.

Většině z nás jde ale spíš o ony věci, které jsou v pozadí – špičková trénovanost (což znamená, že uniformovaný muž má dost energie a tak pravděpodobně vydrží proflámovat, ale i promilovat celou noc, když na to přijde), schopnost striktně dodržovat disciplínu a řád (tady patrně půjde především o jakousi „freudovštinu“ – takovým gayům, které přitahuje zrovna tato věc, třebas podvědomě chybí buzerace z dětství a i když by na ně bylo hraní si na pány a otroky přespříliš, rádi budou poslouchat svého teplého generalisima nebo policistu, svého vlastního radu Vacátka). Nebo také důvody, které je do armády přivedly – například touha vyzkoušet svou odvahu, zažít dobrodružství (rádi si hrají, nebojí se nic zkoušet nové věci, v posteli s nimi rozhodně nebude nuda, kromě tak profláknutého misionáře asi nebude potíž zkusit s nimi i desítky dalších poloh). A ta autorita, jakou většinou mají! Zvlášť takový neohrožený policista, když nám před souloží nasadí želízka a pak nás vyslýchá svými osmnácti centimetry :-) …

Už si rozumíme? Uniforma zkrátka cosi o jejím nositeli říká, reprezentuje jeho životní postoj, který se přenáší do všech aspektů bytí do stejnokroje oděného muže.

TI DRUZÍ

Zatím jsme se bavili jen o vojácích z povolání. Uniformu ale nenosí jen oni. Znám »hošany«, které rajcují ajzboňáci, pánové pracující na drahách. Při vším respektu k těm, jež tací muži přitahují, si nedokáži přesně představit, co je podstatou téhle náklonnosti. Že by přeneseně to, že mají odmalička rádi vláčky? Třeba u takových pilotů civilních letadel je to něco jiného. Také za jejich současným postavením stojí tvrdý výcvik, navíc obrovská zodpovědnost (o tom, že jejich uniforma říká sama o sobě: „Jukej na mě, ten chlápek vespod má nadstandardní příjmy, je to ideální chlap pro tebe!“, ani nemluvě).

Hasiči, to je kapitola sama pro sebe. Pro představu, co je na nich tak sexy, postačí příměr: říká vám něco asociace: přijede, postříká (vodou, vy dobytci :-), uhasí? V atraktivnosti si tihle ničitelé požárů nic nezadají s dobře trénovanými vojcly.

Jdeme dál. I montérky jsou v jistém slova smyslu uniformou. Opraváři a dělníci potřebují k vykonávání své profese šikovné ručičky, nemehla ale patrně nebudou ani v posteli. Vědí, kam sáhnout, aby svého partnera rozdivočeli, už dávno to nejsou smrdutá čuňata, jak bylo zvykem za bývalého režimu. Naopak, kolikrát jde v civilu o větší šampóny, než jaké známe mezi pracující inteligencí. Mužnost, rozhodnost, přirozené samčí vůdcovství – co víc po nich chtít?

I kravaťáci, pánové v bílých límečcích, svým způsobem patří mezi uniformované. I takoví některé z nás přitahují. Když má takový manažer dobře stavěné tělo, v obleku může vypadat senzačně. Vzpomeňme si na různé vyhlašování cen roku pro sportovce. Celý rok vídáme čutálisty a hokejky v jejich usmolených dresech, jak na sebe ale hodí kvádra, jsou z nich hned sekáči.

Uniforma, ať už v jakékoliv podobě, o jejím nositeli říká jasně: náležím k jisté skupině lidí, jsem reprezentantem všech typických znaků mého „cechu“. Takže když si se mnou něco začneš, máš docela jistotu, že dostaneš to, co očekáváš.

Úplně jsem zatím opomíjel takzvané uniformy na doma, na hraní. Kožené čepce, postroje, slipy s holým zadkem… Však je všichni známe, hlavně v osmdesátých letech byli v béčkových akčních amerických filmech přesně tak vykreslováni (rozumějte zesměšňováni) gayové. Zatímco většinu gayů ujíždějících po uniformovaných frajerech můžeme směle považovat za spíše pasivní až submisivní, homosexuály oblékající se do podobných replik uniforem lze bez skrupulí označit za dominanty (i zde ale existují výjimky potvrzující pravidlo). Těm, které přitahují takové typy, můžeme tleskat. Místo aby se jen dívali na hochy, jejichž ohoz sice reprezentuje, že patří vojsku či jinému uniformovanému sboru, ale neříká už nic o tom, zda by s nimi chtěli spát, nebo jestli si to spíš rozdávají s holkami, muž podobně oháknutý v gay klubu je tutovka. Člověk se maximálně netrefí do vkusu takového „panáka“, ale určitě nedostane přes svá chtivá ústa za to, že otravuje heteráka.

Znám i muže, které přitahuje, pokud je obšťastňuje chlap v plynové masce. Pro někoho úchylné, pro jiného představa drsného chlapa v podobné „pokrývce hlavy“ rovná se klíč do ráje. Hodně z nás má velmi sadistické nebo submisivní představy a nemusíme být přitom zřezáni do krve. Stačí, aby na nás aktivní partner v rámci hrátek vytáhl obušek (a přitom ho nepoužil) a jsme blízko extázi. Lidská fantazie je úžasná a nezná mezí. Nevytvářejme si je sami sobě zbytečně!

Co říct závěrem? Některým z nás dlouhou dobu trvá, než si přiznáme vlastní sexualitu. Když už se s ní smíříme, vyvstává další problém, pokud vytušíme náklonnost k jisté „úchylce“. Podle mě bychom se za své zákonem zlegalizované tužby neměli stydět a když přesně víme, kam nás to v erotice táhne, neměli bychom se bát své představy realizovat. Takže, hoši, směle do uniforem (nebo uniformovaných), ať je nám blaze!